Antarktida – země nikoho a všech

Foto: Quark expeditions, archiv

Žádní lidé se tu nikdy neusadili natrvalo. Jako by Antarktida byla stvořena k jinému záměru, třeba být mezistupněm mezi Zemí a vesmírem, kde si můžete připadat jako první pozemšťan na Měsíci a stoupnout nohou tam, kde před vámi ještě nikdo otisk nezanechal. Nejchladnější kontinent je jediným místem naší planety, které si člověk nepředělal k obrazu svému. Neoplývá ‚mlékem a strdím‘, a přesto je cesta do tohoto panenského prostoru jedinečnou životní poutí. V království ticha najdete cestu i do krajiny vlastní duše. „Antarktida je divoká píseň, kde je člověk ponechán sám sobě a kde špatný záběr pádlem může znamenat konec. Na druhou stranu – kde se člověk dotýká Boha intenzivněji než zde. „Moc rád bych ještě jednou slyšel volání antarktických velryb, tábořil mezi ledovci, viděl ty k zešílení dlouhé západy slunce. Nedá se to popsat, je třeba to prožít,“ říká Marek Orko Vácha, římskokatolický kněz a přírodovědec, který se v letech 1997 a 2000 účastnil s polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem cest na Antarktidu. 

Důstojník Ruského carského námořnictva, původem baltský Němec Fabian Gottlieb von Bellingshausen, si poznamenal do svého deníku: „Za ledovými poli a ostrůvky je vidět ledovou pevninu, jejíž břehy příkře spadají do moře. Táhnou se, kam náš zrak dosáhne...“ Psal se 28. leden roku 1820 a Gottlieb se stal zřejmě prvním člověkem, který spatřil Antarktidu. Po několika staletích tak skončilo pátrání po kontinentu Terra Australis – Jižní zemi. Její existenci předvídal již Aristoteles, a přestože ji před Gottliebem nikdo neviděl, měla své místo na mapě světa. Trvalo ale dalších 75 let, než zde někdo otiskl lidskou stopu. Patřila norskému polárníkovi Carstenu Borchgrevinkovi. Dnešní návštěvníci Antarktidy, kteří si sem jedou pro svůj životní zážitek, už nemusejí podstupovat tak drsné podmínky, jimž čelili první objevitelé království ledu. Nejčastěji sem míří na palubě lodí, které navzdory přísným hygienickým a bezpečnostním pravidlům umějí hostům nabídnout maximální pohodlí. Většina z nich vyplouvá z argentinského města Ushuaia, hlavní výhodou tohoto přístavu je relativní blízkost Antarktidy. Plavba přes Drakeův průliv na Antarktický poloostrov odtud trvá v průměru jen dva dny. Už jen dostat se přes průliv spojující Atlantský a Tichý oceán je zážitek sám o sobě, jedná se o jednu z nejbouřlivějších mořských oblastí světa. Velká loď vám ale poskytne komfortní zázemí i v případě nepřízně počasí, dobrodružné povahy mohou zvolit cestu plachetnicí.

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé absolvují cestu na šestý kontinent, jsou zvířata. Zástupci zdejší fauny nemají s člověkem špatnou zkušenost, a proto se ho nebojí. Podle Antarktické smlouvy tady lze lovit pouze v případě nejkrajnější nouze, kdy bojujete o přežití. Tato unikátní divočina vám dá pocit, že jste se stali součástí přírodovědného dokumentu. Ikonickým tvorem Antarktidy je tučňák. Žije zde několik druhů, které můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti. K velké pětce patří tučňák oslí, žlutorohý, uzdičkový, kroužkový a císařský. Právě posledně jmenovaný je největším žijícím druhem tučňáka, dosahuje velikosti dvanáctiletého dítěte. Je to velikán, který se zároveň dokáže potopit do největších hloubek. Nedělá mu problém lovit ryby a hlavonožce ani v hloubce 550 metrů. Jde také o první živočišný druh, jehož sčítání se uskutečnilo z vesmíru. V roce 2012 se vědcům podařilo pomocí satelitních snímků identifikovat 44 kolonií tučňáků císařských. Celkově dnes žije na Antarktidě až čtyřicet milionů tučňáků.

Co se týče říše savců, na Antarktidě můžete být pozorovateli rypoušů, lachtanů, tuleňů, velryb, plejtváků, vorvaňů či kosatek. Nenechte se zmást skvrnitou roztomilostí tuleně leopardího. Přezdívku mořský levhart nemá náhodou, je největší šelmou Antarktidy. „Člověk si tu musí dávat pozor, aby nezakopl o balvan a ten se nepohnul. Pod šedesátou rovnoběžkou je největší národní park planety,“ říká Jaroslav Pavlíček, který v osmdesátých letech založil na ostrůvku Nelson polární stanici. Před 250 miliony let bychom ale v končinách, o nichž je řeč, nenalezli mrazivou pustinu, nýbrž lesy a řeky. V současných extrémních podmínkách se tu flóře příliš nedaří – s výjimkou hub, těch se zde nachází více než tisíc druhů.

Na první pohled je Antarktida drsný kraj, kde není místo pro slabé. Na druhou stranu jde o oblast s velmi křehkým ekosystémem. Působí jako jedna z ,pozemských lednic‘ regulující proudy oceánů a podnebí. Klimatické změny na Antarktidě ovlivní celý zbytek světa. Právě tady, v chladné zemi panenské krásy a sterilní čistoty, si člověk uvědomí, že musí našlapovat s rozmyslem. Za dodržení přísných pravidel ohledně lidského chování na pevnině si také zde můžete užít adrenalinové aktivity. Plavba na raftu vám umožní dostat se k divočině opravdu blízko, stejně tak výlet na kánoi nebo paddleboardu, kdy vám roztáhne plíce čerstvý antarktický vzduch. Krajinu nejlépe poznáte po svých, vyrazit můžete na horskou túru v doprovodu polárníka nebo zvolit lehčí pěší turistiku. Kdo se chce spojit s nejchladnějším kontinentem ještě intenzivněji, ten se může přenést do éry prvních objevitelů a nazout si běžky. Korunou zážitku může být kempování, během nějž si lze užít to nejlepší představení na světě – polární oblohu. 

Antarktida nepatří nikomu. Je nezávislá. O jejím fungování rozhoduje 29 států podílejících se na tamním vědeckém výzkumu. Patří k nim i Česká republika, která zde má svou polární stanici. Je to jediné místo na Zemi, kde člověk nevystřelil na člověka. Podle Antarktické smlouvy není povoleno držení zbraní a zakázána je taktéž těžba nerostných surovin. Antarktida představuje kontinent míru. Je příkladem, že státy jsou schopny řešit své spory dohodou, bez použití násilí. V tomto sterilním prostředí se vám vyhne i rýma a jediné, co můžete chytit, je antarktický virus. Ten způsobuje, že se sem budete chtít neustále vracet.

 

Takové je oficiální historické teplotní minimum zaznamenané na Antarktidě a zároveň na celém světě. Rekord byl naměřen 21. července 1983 na výzkumné stanici Vostok.

Technicky vzato je Antarktida pouští – a to dokonce největší na světě. Poušť je totiž definována ročním úhrnem srážek pod 254 mm a této hranice sedmý kontinent ani zdaleka nedosahuje. Na některých částech Antarktidy nepršelo ani nesněžilo více než dva miliony let.

Antarktida je největším sladkovodním rezervoárem na planetě. Její ledovcový příkrov drží kolem 70 % veškeré sladké vody na světě. Pokud by antarktické ledy zcela roztály, zvedne se hladina oceánů o zhruba 60 metrů.

Přestože je Antarktida pokrytá sněhem a ledem, má svůj aktivní vulkán. Jmenuje se Mount erebus, leží na Rossově ostrově a od roku 1972 je nepřetržitě aktivní. Jedna z posledních větších erupcí proběhla v roce 2019.

Legendární Metallica se stala první hudební skupinou světa, která odehrála koncert na všech kontinentech světa. Antarktický unikát si odbyla, když v roce 2015 zahrála 120 vědcům z výzkumné stanice Carlini.

Antarktida je obřím zdrojem nerostného bohatství, což zapříčiňuje touhy mnoha států světa připojit ji ke svému území. Nejbizarnější pokus o naplnění této mise má na kontě Argentina, která v roce 1977 na ledový kontinent vyslala těhotnou ženu, aby zde porodila. Narození argentinského občana na území Antarktidy jakožto prvního člověka vůbec mělo dokázat nárok země na toto území. Malý Emilio Marcos Palma však světové společenství nepřesvědčil, takže se po něm na Antarktidě řízeně narodilo ještě osm dalších argentinských dětí. Tuto větev dobyvatelské cesty Argentina definitivně uzavřela v roce 1983.