Bhútán – království štěstí pod velehorami

 

Tohle mystické království v srdci Himálaje je dodnes jednou z nejtajemnějších a nejzáhadnějších zemí planety. Víc než polovina jejího území leží nad třemi tisíci metry nad mořem – je dokonalou pokladnicí nedotčené přírody, bohatého kulturního dědictví a hluboce zakořeněné duchovní atmosféry, která se odráží v každém aspektu života místních lidí. A nejde jen o všudypřítomnou přírodní nádheru, unikátní je i přístup místních k životu. Štěstí a spokojenost se tu neměří materiálními statky: namísto hrubého domácího produktu tu ustanovili index hrubého národního štěstí. Tato filozofie klade spokojenost lidí a dobré životní podmínky nad ekonomický růst. Prostupuje každodenní život a formuje společnost hluboce propojenou s tradicemi a okolní krajinou. Bhútán má zhruba tři čtvrtě milionu obyvatel a rozlohou je velký asi jako Slovensko nebo Estonsko. Jeho kouzlo nespočívá jen v přírodních klenotech nebo starověkých klášterech nalepených na skalnatých převisech, nýbrž v jednoduchosti obyčejných momentů. V úsměvu mnicha v hábitu, v rafinovaných vzorech tradičních oděvů gho a kira, v poklidném životním rytmu, v němž rezonují dávné zvyky a víra.

Ministerstvo štěstí

V čele království stojí moudrý a milovaný panovník, který svou zemi otevřel turistům teprve nedávno a jejich příliv reguluje. V Bhútánu se nesmí kouřit, používat igelitové tašky a v jeho ústavě je zapsáno, že lesy musí zabírat minimálně šedesát procent půdy. Že to se stromy berou vážně, dokládá i fakt, že v roce 2015 se Bhútánci zapsali do Guinnessovy knihy rekordů poté, co vysadili během jedné hodiny padesát tisíc stromků. Slovo Bhútán znamená okraj Tibetu, otroctví zrušili až v 50. letech minulého století, televizi a internet povolili až v roce 1999. O HNŠ (však už víte: hrubé národní štěstí) už řeč byla, ale jestlipak jste tušili, že na spokojenost obyvatel dohlíží dokonce králem zřízené ministerstvo štěstí? Inu, šťastná to zemička.

Spojení s kořeny

Začíná to ještě dřív, než v ní vůbec přistanete – a z úžasu už nevyjdete. I přílet je totiž pořádný adrenalin. Jediné mezinárodní letiště v Bhútánu nedaleko města Paro má totiž pověst jednoho z nejnáročnějších letišť na světě. Průlet nad zalesněným horským hřebenem vede tak nízko, že se snad letadlo břichem stromů už už dotkne. Následuje prudká zatáčka a strmé klesání. Letiště leží v nadmořské výšce 2235 metrů v úzkém a klikatém údolí obklopeném vrcholy s výškou přes 5500 metrů. Není náhoda, že speciální povolení přistávat zde má jen několik nejlepších pilotů. Jste bezpečně na zemi a čekají vás už jen úsměvy, vůně, barvy, přírodní skvosty a nesmírně přívětiví lidé. Jedním z nejviditelnějších prvků místní tradiční kultury jsou festivaly zvané tsechu, které pořádají kláštery a dzongy (pevnosti) po celé zemi. Jsou oslavou barev, hudby a tance. Právě tradiční tanec v maskách cham, jehož se účastní mniši i laici a který znázorňuje vítězství dobra nad zlem, bývá vrcholem slavností. Domorodci věří, že díky těmto oslavám dojdou osvícení. Festivaly se pořádají doslova všude možně a v různých obdobích roku, takže šance, že na některý z nich narazíte, je vysoká. Nedílnou součástí kulturní identity Bhútánu jsou tradiční řemesla. Z generace na generaci se předává zorig chusum nebo-li třináct tradičních umění, zahrnujících dovednosti jako malbu, řezbářství nebo tkaní. Ve městech, například metropolích Thimphu nebo Paro, můžete spatřit místní řemeslníky, kterak ve svých dílech zhmotňují příběhy z buddhistické mytologie a bhútánských dějin. Možná trochu stranou stojí jedna ze součástí národní kultury, místní kuchyně, kterou je ale škoda opomíjet. Nabízí totiž jedinečnou směs chutí v jídlech, jako je ema dathsi, pokrm z pálivých paprik a sýra, typická je také například červená rýže, která odkazuje na jednoduchost místního života. Tradiční jídlo se podává v dřevěných miskách a jde o společenskou událost, kterou nezřídka doprovází ara, místní rýžové víno. Identitu Bhútánců možná nejlépe vystihuje tradiční oděv, gho pro muže a kira pro ženy. Ošacení z ručně tkaných a velice pestře barvených látek je k vidění na každém kroku a i v dnešní moderní době symbolizuje pouto lidí k tradicím. Podobně se to má s architekturou, církevní i světskou. Charakteristické stavby jsou rovněž jasným důkazem toho, jak tento malý národ vnímá estetiku a kulturní priority.

Jak lépe poznat kterýkoli kout světa, než se vypravíte mezi místní? Turistům se dnes už nabízí řada možností, jak opustit hotely a zažít tu neopakovatelnou autenticitu v rodinách, sdílet s Bhútánci jídlo, poslouchat jejich příběhy a pozorovat každodenní život. Tak třeba ve vesnicích Haa nebo Bumthang si hosté mohou vyzkoušet farmaření, přípravu jídla a účastnit se i dalších místních zvyků. Výlet ke klášteru Tygří hnízdo je už turisticky řekněme prověřený, přesto jej ale vynechá málokdo. Vždyť jde o nejznámější místní pamětihodnost. Klášter Taktsang trčí na skále ve výšce 3210 metrů, devět set metrů nad údolím. Ano, tyhle pohledy berou dech. Na druhé straně, autentickou přírodní krásu a samotu zažijete na jiných výšlapech. Jsou to místa jako údolí Phobjikha, které je na rozdíl od ostatních místních strmých údolí ploché a široké a je proslulé jako zimoviště vzácných jeřábů, mimo jiné i překrásného jeřába černokrkého. V Bhútánu mají ptáci vůbec skvělé podmínky – panenská příroda, lesy a malá hustota osídlení znamenají domov pro až sedm set druhů. Nepřekvapí, že zemí vede i jedna z hlavních ptačích tras při stěhování z jihu na sever a opačně. Dalším náramným počinem je trek tisíce jezer Dagala v obklopení vysokohorských lesů s nádhernými výhledy na Mount Everest – právě tady potkáte spíš kočovné pastevce než další a další turisty. Fyzickou náročnost výletů si každý vybere podle kondice, bezplatným bonusem pak je spirituální stránka, chvíle odpoutání se ode všeho a neopakovatelné splynutí s himálajskou přírodou. Ale zpátky do civilizace. Ptáte se, zda Bhútánci mají národní sport? Jistěže. Lukostřelbu. Možnost na vlastní oči vidět lukostřelecký turnaj znamená zažít místní kulturu v té nejčistší a nejradostnější formě. Ve městech i na vesnicích se jednotlivé kluby těší obrovské podpoře fanoušků a každý dobrý výstřel a zásah (terč je 150 metrů daleko) je odměněn tradičními pokřiky, zpěvy a tanečky. Neopakovatelný zážitek. Podobně jako další typické bhútánské kratochvíle – obzvlášť mezi mnichy oblíbené khuru, házení šipek na dvacet metrů vzdálený terč, nebo degor, což je druh vrhu koulí. 

Gangtey Lodge, která se nachází v nedotčeném stejnojmenném údolí, představuje luxusní únik od civilizace, který dokonale spojuje přírodu s bohatým kulturním dědictvím. Příběh začal v roce 2003, kdy majitelé Khin Omar Winová a Brett Melzer dostali pozvánku do Bhútánu kvůli projektu balonového létání. Místo toho je uchvátily krásy údolí Gangtey a oni se rozhodli vytvořit luxusní ubytování, které by nabízelo nejen jedinečné cestovatelské zážitky, ale také přispívalo k zachování bhútánského venkova. Jde o bhútánské pojetí venkovské farmy s dvanácti pokoji, která respektuje místní prostředí a umožňuje hostům hluboké souznění se spiritualitou a přírodou. Architektura a atmosféra odrážejí bohaté kulturní dědictví regionu. Filozofie místa má pevné kořeny v konceptu hrubého národního štěstí a zaměřuje se na respektování přírody, podporu zachování kultury a udržitelný rozvoj. Cílem je poskytovat luxusní odloučení a pozoruhodné zážitky, které cestovatelům umožní fyzické, duchovní a emocionální propojení s okolím. Nedaleko lodge se nachází buddhistický chrám ze 17. století a také buddhistická škola, síla duchovních tradic je tak všudypřítomná. Gangtey Lodge nabízí jedinečnou kombinaci luxusu, kulturního ponoru a ohleduplnosti k životnímu prostředí na pozadí úchvatného a spirituálně bohatého údolí Gangtey. V neposlední řadě doporučujeme alespoň jednou za pobyt prozkoumat místní trhy. Právě tam poznáte bhútánská řemesla a kulinářské jinotaje všemi smysly. Trhy v Thimphu a dalších městech doslova překypují stánky, které nabízejí snad všechno – od nejčerstvějších potravin po ručně tkané oblečení. A stejně jako na lokálních trzích kdekoli jinde, ani tady nejde o pouhé nakupování: jsou to místa setkávání a právě na nich můžete zažít ten pravý rytmus života.

 

Bhútán je jedinou zemí na světě, která je uhlíkově negativní, tedy pohlcuje víc emisí, než sama vypouští. Jak už zaznělo, tahle jedinečnost – šedesát procent území musí být zalesněno – je zakotvena v ústavě. Díky tomu se země pyšní unikátní rozmanitostí všech možných ekosystémů, a co se ochrany životního prostředí týká, může sloužit za vzor. Národní parky jako Jigme Dorji nebo Royal Manas jsou domovem úchvatně pestré fauny i flóry. Najdeme tu perly, jako je sněžný levhart, indický neboli bengálský tygr či národní zvíře Bhútánu takin, turovitý sudokopytník řadící se do podčeledi koz a ovcí, jehož kůže vypouští olej, který skvěle impregnuje srst a chrání zvíře před deštěm a mlhou. Vůbec celý přístup této himálajské země k turismu je unikátní. V duchu hesla Velká hodnota, malý dopad stojí i v této oblasti na prvním místě životní prostředí. Počty turistů jsou pod přísným dohledem a podléhají státní regulaci, aby se co nejvíc omezil jejich dopad na přírodu, ale aby příjmy z turismu zároveň dostačovaly pro její kvalitní ochranu. Díky tomu můžeme mít při návštěvě Bhútánu dobrý pocit z toho, že naše návštěva místní bohatství neničí, a cestování je tu tak skutečně udržitelné. Pokud Bhútán člověka něco naučí, je to uvědomění si, že při cestování nejde pouze o to, vidět nová místa, ale hlavně o to, vnímat novým způsobem život a svět. Ponouká ke zpomalení, k hlubokým nádechům a říká: všímej si jednoduchosti a krásy života. A pokud si s sebou z cesty do této malebné perly Himálaje odvezeme něco skutečně cenného, pak to jsou zážitky, díky nimž můžeme pozměnit své vnímání světa a našeho místa v něm. Díky, krásná zemi hřmícího draka!