Laponsko – cesta na sever

 

Laponsko je skandinávským kulturním regionem, který zasahuje rozsáhlou část území Norska a Švédska, ale patří do něj i nejsevernější regiony Finska a Ruska. Kraj, který hřeje u srdce, i když v něm teploty padají hluboko pod bod mrazu, osídlili kolem 8. století před naším letopočtem Sámové. Ti jsou nejstarším etnikem severu kontinentu a zároveň v současnosti jediným oficiálně uznávaným původním obyvatelstvem Evropy. Na území téměř pětkrát větším než Česká republika žijí zhruba dva miliony obyvatel, z nichž Sámové tvoří okolo 5 %, a ačkoliv si většina z nich přivykla na pohodlný život ve městech či na farmách, někteří stále zůstávají věrni svým dávným tradicím a způsobům obživy – chovu sobů, lovu a rybolovu.

Rok v osmi dějstvích

Nejvhodnější doba na cestování do Laponska se odvíjí od toho, co zde chcete zažít. Každé období má vlastní charakter, své typické světlo i přírodní krásy. Ačkoliv se může zdát, že je rok za polárním kruhem rozdělen pouze do dvou období – polárního dne a noci, podle místních se zde střídá ročních období celkem osm. Určují je podle průzračných vod z prvního tání, rašících rostlin, prodlužujícího se slunečního svitu i mračen komárů. Po krátkém létě následuje ještě kratší podzim, zbarvený do ruda a odlesků oranžové. Začátkem listopadu pak přichází raná zima, v místním jazyce tjaktjadálvve. Krajina se začíná halit do bílého hávu prvních sněhových vloček, dny se zkracují. Nepřichází ale tma, jak ji známe. Sněhová pokrývka totiž odráží světlo a proměňuje krajinu ve scénu hrající všemi odstíny modré i fialové. Sjezdovky a běžkařské dráhy se plní prvními sportovními nadšenci, zatímco sever se chystá na příchod tuhého zimního období dálvve, které trvá až do března.

Kraj dobrodruhů, šamanů a duchů

Laponsko je ve finském folklóru známé jako kraj šamanů a duchů, kteří na pozadí drsné, ale strhující přírody společně vykreslují mytické příběhy. Většina z nich je ukotvena v přírodních fenoménech, jako je půlnoční slunce nebo polární záře, o níž legendy vyprávějí, že je světlem duší plujících oblohou nebo odleskem štítů mytické severské bohyně a bojovnice Valkýry. Za magickým úkazem ve skutečnosti stojí sluneční vítr, který žene mrak slunečních částic do zemské atmosféry a ty pak rozehrají v blízkosti magnetických pólů strhující představení. Ideální doba k pozorování polární záře nastává mezi říjnem a březnem. Čím blíže pólu, tím je záře intenzivnější, a proto se vyplatí za ní vyrazit daleko na sever, nejlépe do oblasti Saariselkä. Arktický resort Kakslauttanen založený před téměř padesáti lety je pověstný prosklenými iglú s fantastickým výhledem, nově však nabízí i velkolepé dřevěné sruby s prosklenou částí ke spánku a s vlastní saunou. Světelnou podívanou si ale můžete užít i na běžkařské výpravě po zamrzlém jezeře Inarijärvi nebo se pod ní prohánět na sněžném skútru. Ti nejnáročnější se mohou jejímu svitu dokonce přiblížit – noční vyhlídkové lety za polární září jsou obzvláště kouzelné.

I když čas během laponské zimy plyne vzhledem k nedostatku světla tak nějak jinak, k zimnímu spánku se zde nikdo nechystá. Zasněžená krajina je zdrojem neutuchající zábavy. Více než pět desítek lyžařských středisek a 383 kilometrů sjezdovek láká za polární kruh milovníky zimních sportů ze všech koutů světa. Obrovský boom zažívá v posledních letech adrenalinový freeride. Národní parky, jako Pyhä-Luosto, Ylläs nebo Pyhätunturi, nabízí vše od krátkých treků na půl dne až po několikadenní túry s možností přespání ve srubech. Místní drsná divočina ovšem vyžaduje pečlivou přípravu, případně služby zkušeného průvodce. Ten pocit z jízdy nedotčenými závějemi ale stojí za to. Celé území Laponska zároveň křižují stovky kilometrů běžkařských stezek, na kterých se vyjezdí úplní začátečníci i zkušení běžkaři. Ideální je především oblast okolo městeček Saariselkä, Laanila, Kiilopää a Kakslauttanen, kde se táhne více než dvě stě padesát kilometrů udržovaných tras. Oblíbené jsou výlety na sněžnicích mezi borovicovými háji, ale také cykloprojížďky na fatbicích se speciálně upravenými plášti. 

Před příchodem aut a sněžných skútrů bylo hlavním dopravním prostředkem za polárním kruhem psí spřežení. A ačkoliv si moderní technologie dávno našly cestu i na daleký sever, jízda za psím spřežením, mushing, zůstává oblíbenou aktivitou i v dnešní době. Ne každá psí rasa je geneticky vybavená na drsné zimy a náročný terén, nejvhodnější je proto sibiřský husky nebo aljašský malamut. Po krátkém školení dokáže saně řídit naprostý laik, ale i tak může být projížďka trochu adrenalin. Smečka tažných psů totiž dokáže vyvinout rychlost až 25 km/h. „Mushing je fyzicky náročnější než jízda na sněžném skútru, člověk musí být během jízdy v pozoru a sledovat psy, přece jen jde o živý pohon,“ upozorňuje travel designer Exclusive Tour Matěj Polák. Pokud tedy toužíte skutečně vypnout a odpočívat, vydejte se do okolí národního parku Ylläs a poptejte se po ice-floatingu. Bytelné červené skafandry byly původně navrženy pro arktické expedice, zde ovšem mají mnohem příjemnější využití. Můžete se v nich nechat unášet na téměř neznatelných vlnách jezer, do jejichž ledové krusty byly vytesány rozsáhlé otvory. Ve vzduchotěsném obleku lze cítit objetí vodní hladiny, které je provázeno pocitem stavu beztíže a absolutním tichem. Stres všedního dne už po několika minutách odplouvá do nenávratna. 

Divoká řeka Torne představuje hranici mezi Finskem a Švédskem, a na jejím levém břehu ožijí především sběratelé gourmet zážitků. V malé rybářské vesničce Kukkola hraje gastronomie důležitou úlohu. Díky strategické hraniční poloze se zde mísí kuchyně dvou národů, nacházející inspiraci v ingrediencích z úrodného údolí – od džemů z arktických malin, žlutooranžových morušek a brusinek přes sobí a losí maso až po rybí speciality. „Sobí maso chutná skvěle, je velmi jemné a křehké. V kombinaci s bramborovým purée je téměř povinnost ho v Laponsku ochutnat. Pro ty, kdo vyhledávají ještě větší chuťovou exotiku, doporučuji vyzkoušet burger s medvědím masem,“ říká Matěj Polák, travel designer Exclusive Tours. Rybolov zde patří k oblíbené letní aktivitě i podívané. Rybáři staví speciální dřevěná mola v okolí vodopádů a do sítí s dlouhými držáky chytají ryby, které plují proti proudu táním rozvodněných řek klást jikry. Na rybí hody můžete vyrazit do restaurace hotelu Kukkolaforsen, kde kromě tradičního menu à la carte servírují i gastronomický zážitek, u kterého se pořádně zapotíte – snoubí totiž jídlo se saunováním. Návštěvníkům je k dispozici šestnáct druhů sauny včetně největší sauny ve Švédsku, která pojme až šedesát lidí, nebo unikátní kouřové sauny bez komínu, z níž odvážlivci vylézají umazaní od sazí. Mezi jednotlivým saunováním a ochlazováním v kádích či přímo ve sněhu si můžete odskočit na saunové menu s vybranými specialitami mimo jiné ze soba či mihule říční.

Stejně jako místní lidé a krajina dokáže být i laponská gastronomie dosti svérázná. Neotřelé kombinace chutí ale mohou překvapit. Milovníci kávy si nesmí nechat ujít kaffeost, regionální specialitu, která představuje vroucí kávu, do níž se ponoří na kostičky nakrájený sýr Leipäjuusto, konzistencí připomínající halloumi. Obvyklá je i varianta se sušeným sobím masem či sobím tukem. V laponské kuchyni ale narazíte i na opravdové klenoty, jako je Kalix löjrom. Tento kaviár se pyšní ochrannou známkou EU a jeho delikátní chuť mu vysloužila čestné místo na galavečeřích při udílení Nobelových cen. Hostům jej jako součást jedinečného dvanáctichodového menu servíruje Alex Meier, šéfkuchař s michelinskou průpravou v jednom z nejpozoruhodnějších hotelů světa přímo v srdci švédského Laponska. Vyhlášený Icehotel je téměř celý vystavěn výhradně z ledu a každým rokem jej architekti vytesají ve zcela novém provedení. K tomuto procesu jsou přizváni umělci ze všech kontinentů a pod jejich rukama vznikají skvostné apartmány, z nichž je každý naprostým unikátem. Pokud vám z představy noci strávené na ledovém loži přechází mráz po zádech, vyzkoušejte intimnější a zcela atypický plovoucí Arctic Bath Hotel. Zde si v naprostém odtržení od civilizace můžete na hladině jezera dopřát ozdravné procedury, saunu a koupele a před usnutím vyhlížet na nebi polární záři.

Do Laponska vede mnoho cest v závislosti na regionu, který hodláte navštívit, i kam vás kroky povedou dál. Za vstupní i výchozí bránu bývá nejčastěji považováno finské městečko Rovaniemi s mezinárodním letištěm. Ve světě je Rovaniemi známé jako domovina Santa Clause, pyšnit se ale může i hmatatelnějšími pozitivy, jako skvělou gastronomií, zážitkovými službami a autentickou kulturou hluboce propojenou s divokou přírodu, která začíná hned za prahem města. Během druhé světové války byla většina místních domů vypálena německou armádou, obnovy se však záhy chopil jeden z nejvýznamnějších finských architektů, Alvar Aalto. Ten navrhl ulice města tak, že při pohledu z ptačí perspektivy připomínají sobí hlavu a paroží. Se stejným respektem k přírodě a k odkazu sámské kultury přistoupil i finský rodák Janne Honkanen, který nedaleko Rovaniemi vybudoval exkluzivní lodge Octola. Pod rukou sámského architekta dal vzniknout místu odloučenému od shonu civilizace, zato v úzkém semknutí s okolními živly. Návštěvníkům jsou k dispozici služby soukromých průvodců divočinou, špičkového šéfkuchaře a butlera, aby po návratu z třeskuté zimy mohli v co největším pohodlí relaxovat. Teprve v teple domova, u praskajícího krbu a v hřejivé kožešině, totiž člověk pozná, jak i ta nejstudenější zima může být kouzelná.

---

Vedle největšího finského lyžařského střediska Ylläs na břehu jezera Ylläsjärvi leží Aurora Estate, která získala ocenění nejlepší butikový hotel Evropy. Sedm stylově zařízených apartmánů slouží jako perfektní útočiště po dlouhém dni, hosté si však Auroru zamilovali především pro bezkonkurenční kuchyni. Tradiční menu zde nenajdete. Spolumajitelka podniku a šéfkuchařka Sirly Schinmann, jejíž kariéru odstartovala účast v národní soutěží Masterchef, totiž vaří pouze z těch nejčerstvějších ingrediencí, které jsou v daný moment v kurzu. Na talíři se tak může objevit sobí carpaccio s lanýži, jindy například křehká divoká kachna s konfitem nebo delikátní sněžný krab.

 

K rukám Santy Clause