Maroko – orientální pohádka

 

Hassan II, jeden z řady marockých panovníků, přirovnal svou zemi ke stromu, jehož kořeny sahají hluboko do Afriky, kmen je pevně zasazený v arabsko-islámském světě a větve se rozpínají od Španělska přes Francii až k samotnému srdci Evropy. Maroko je prostě mixem západního a islámského světa. A navíc velmi přitažlivým, pro svou kulturní otevřenost a uchvacující exotiku odjakživa láká nejenom cestovatele, ale i umělce. Třeba americký herec Brad Pitt si tu během natáčení velkofilmu Troja pořídil byt. A potkat jste tady mohli i jeho neméně slavné kolegy, Toma Hankse, Russella Crowea, Toma Cruise nebo Nicole Kidman. Nejskloňovanějšími jmény v Maroku jsou ale ta, která patří členům královské rodiny. V minulosti zde střídavě vládli Berbeři a Arabové, kteří si za střed své říše pokaždé vybrali jinou část země. Proto se některým městům dodnes říká královská.

Dnešní hlavní město Maroka leží na pobřeží Atlantického oceánu při ústí řeky Bou Regreg. V minulosti bylo místem setkávání válečníků a pirátů, dnes je zde sídlo krále, vlády, univerzity a mnoha ambasád. To je taky důvod, proč působí jako ze škatulky – čistě, úhledně a organizovaně. Jednou z jeho nejvýznamnějších památek je Hassanova věž, která připomíná velkolepý projekt sultána Jakúba al-Mansúra. Ten měl v plánu na tomto místě postavit největší mešitu na světě, ale před jejím dokončením zemřel. Později stavbu zničilo zemětřesení, zůstala jen věž a pár sloupů... Naproti se nachází mauzoleum, místo posledního odpočinku otce i dědečka současného marockého krále Muhammada VI. Má bohatě zdobené mramorové stěny a pozlacený strop, který září jako slunce. Ohromující je i kasba neboli pevnost v bílo-modrém stylu a její uličky, v nichž se můžete procházet dlouhé hodiny. Mimochodem, mozaiky a dekorace, které uvidíte na domech, nejsou jen na ozdobu – od nepaměti slouží také k ochlazování obydlí v horkých měsících, kdy rtuť teploměru stoupá až k padesáti stupňům. Příjemný stín nabízejí i nedaleké Andaluské zahrady, součást rozsáhlé čtvrti Kasbah de Udayas. Na jejich vzniku mají velký podíl francouzští kolonizátoři, kteří byli zdatní botanikové. Díky nim tu nádherně kvetou oleandry, citrusy a banánové palmy, pod nimiž odpočívají desítky koček a koťat. Nikdo je nevyhání, jsou součástí místního koloritu. Bez nějakého dlouhého hledání tu naleznete i příjemnou kavárnu, kde vám naservírují pravý marocký mátový čaj a k němu „gazelí rohy“, drobné sladké pečivo s oříšky. Chutná skvěle a dodá vám spoustu energie na další poznávání. 

Královské město ve španělsko-maurském stylu se nachází sto kilometrů od Rabatu směrem na sever. V 10. století ho založily berberské kmeny a až do 17. století bylo využíváno jen jako výletní místo marockých vládců. Když se ale na trůn dostal Moulay Ismail, druhý vládce dynastie Alaouitů, došlo k nečekanému rozkvětu – z původně hliněného města se stala nejmohutnější pevnost severní Afriky s trojitými hradbami v délce čtyřiceti kilometrů a impozantní bránou Bab el-Masour. Za pomoci afrických otroků a křesťanských zajatců vznikl i nádherný královský palác, zahrady, sýpky, akvadukty a bytelné stáje pro dvanáct tisíc koní. Sultán byl velmi schopný, a to nejen jako panovník – se čtyřmi manželkami a pěti stovkami konkubín zplodil tisícovku dětí. Jinak to byl bohužel krutý tyran a svou rodinu i poddané držel zkrátka, spoustu jich dokonce připravil o život. Zajímavé je, že jeho vzorem byl jeho současník Ludvík XIV. Dokonce si troufl požádat ho o ruku jeho dcery, ale byl zdvořile odmítnut. Místo nevěsty z Francie dorazily nástěnné hodiny, které jsou dnes k vidění v sultánově mauzoleu.

Založili ho Arabové už v 9. století, a od té doby jako by se mnohé nezměnilo. Město má několik bran, a když do jeho labyrintu vstoupíte, máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě. Křivolaké uličky vypadají všechny stejně a navazují jedna na druhou tak, že se během pár minut ztratíte. Ale je to příjemné bloudění. Míjíte mešity, medresy (náboženské školy), různé krámky, řemeslné dílny a prodejny bot a kabelek. Asi největším lákadlem je barvírna kůží Chouara, která funguje už od 11. století a představuje největší a nejstarší barvírnu široko daleko. Od dob dávného středověku se výrobní postupy prakticky nezměnily a místní si řemeslnou tradici předávají z generace na generaci. Využívají čtyři druhy kůže – velbloudí, kozí, ovčí nebo hovězí, které několik dní namáčí v různých kádích a pak je nechávají sušit na střechách. Všechno je přírodní a organické, protože pro výrobu barviv se používají rostliny nebo minerály. Zelenou dělají z máty, modrou z indigovníku, červenou z makových květů, hnědou z cedrového dřeva, oranžovou z henny. Jedinou vadou na kráse je všudypřítomný štiplavý zápach, s tím se ale vzhledem k jednoduchému procesu barvení počítá. Potěšit čichové buňky můžete naopak o kus dál u stánků s jídlem. Určitě si dejte kuskus, který se připravuje ve speciálním hrnci, ten je dvoudílný a má perforované dno horní části. V dolním díle se dusí maso se zeleninou nebo cizrnou, a pára tak jídlo krásně provoní. O zbytek dokonalé chuti se postarají olivy a šafrán.

Je centrem jižního Maroka s téměř tisíciletou historií. Z jedné strany ho obklopuje poušť, z druhé strany zasněžené vrcholky hor Vysokého Atlasu. Typickou barvou je tu červená, kterou se honosí všechny historické budovy a opevnění. Středem staré části je náměstí Jemaa el-Fna. Rozhodně si ho nenechte ujít v noci, kdy se promění v jeden velký cirkus. Spatříte tu prodavače koření, hadích kůží, bylinek a výrobků z kůže, žongléry nebo muslimské ženy mistrně ovládající zdobení henou. Dalšími lákadly jsou už několikrát zmiňované marocké trhy (říká se jim súky), Kotúbijská mešita se sedmdesátimetrovým minaretem a palác Palais el-Badi, který měl původně 360 místností! Každá byla vybavena ozdobami z mramoru a onyxu, mozaikami, štukaturami a vyřezávanými stropy s pozlaceným listovím. „V Maroku jsem si uvědomil, že barvy, které používám, patří této zemi a její silné harmonii,“ prohlásil legendární módní návrhář Yves Saint Laurent. I on tu zanechal svůj otisk. Koupil zdejší chátrající zahradu Majorelle a udělal z ní oázu krásy a klidu, kde rád a často pobýval i tvořil. Dnes tu najdeme kulturní centrum se stálou expozicí berberské kultury, posluchárnou, odbornou knihovnou a kavárnou. A své honosné muzeum má o kousek dál i samotný Laurent. 

Návštěva čtyř královských měst dá člověku zabrat, takže je potřeba pamatovat i na odpočinek, nejlépe vleže na pláži s jemným zlatavým pískem. Jednu takovou najdete v Agadiru, oblíbeném letovisku na pobřeží Atlantiku. Není to typické marocké město, v roce 1960 podlehlo ničivému zemětřesení a vybudovalo se znovu. Kromě pevnosti tady nejsou žádné historické domy. Řada z nich se tak sice tváří, ale vznikly moderními metodami. Má to jednu velkou výhodu – místo křivolakých uliček tu objevíte moderní, široké a palmami lemované bulváry evropského stylu a rozsáhlé luxusní hotelové komplexy. Zatímco v zimě se průměrná teplota pohybuje kolem 16 °C, v létě se na teploměru nejčastěji objevují teploty kolem třicítky. Za návštěvu určitě stojí rybí trh a historicky věrná rekonstrukce původní staré části (mediny), kde seženete výrobky tradičních řemeslníků i moderních umělců. Bohatě zásobený je i městský trh Suq al Had, kde lze sehnat opravdu všechno – od špendlíkové hlavičky až po kredenc. Ale zpátky na pláž – ta agadirská je dlouhá a perfektně upravená. Potěší nejenom prázdninové povaleče, ale i milovníky procházek nebo posezení v nesčetných kavárnách a barech, které ji obklopují. Síly oceánu se bát nemusíte – vlny jsou tu mírné a přátelské. Ovšem jen pár kilometrů severně, v Taghazoutu, se žije surfováním. Najdete tu řadu surfařských obchodů, barů a kaváren plných mladých lidí z celého světa a vyhlášená surfařská místa, jako je Anchor Point, La Source nebo Panoramas, kde se v minulosti konala řada závodů se světovou účastí včetně evropského juniorského mistrovství. Děti zase budou nadšené z návštěvy Crocoparku, což je krokodýlí zoo spojená s botanickou zahradou. 

Milovníci stejnojmenného hollywoodského filmu z roku 1942 budou hledat slavný bar Rick’s Café a taky ho najdou, ale... Jedná se o repliku, kterou nechala postavit jistá movitá podnikatelka a fanynka hlavního představitele Humphreyho Bogarta. Jinak se snímek natáčel v amerických studiích a město mu propůjčilo jenom jméno a tehdejší exotickou atmosféru. Jaká je tedy realita jednadvacátého století? Ohromující! Jde o moderní přístav a zároveň největší město Maroka se třemi miliony obyvatel, které má všechny rysy západní metropole s pulzujícím nočním životem. Jasným lákadlem je mešita Hassana II., která má 210 metrů vysoký minaret obložený bílým mramorem a zdobený ručně tesanými ornamenty. Pojme 25 tisíc věřících, dalších 80 tisíc se může účastnit v přilehlých prostorách. Říká se, že do hlavní modlitební síně by se bez problémů vešel chrám Notre Dame... Maroko je prostě jako nádherný barevný obraz, na který se můžete dívat celé dny, a přesto nebudete mít dost.

 

 

Vhodným obdobím pro dovolenou v Maroku je únor–květen a srpen–prosinec.