Abú Dhabí: Mezi dunami a mrakodrapy

Matěj P. | Senior Private Travel Designer | Exclusive Tours

Abú Dhabí, doslova Otec antilopy, je hlavním a po Dubaji druhým nejlidnatějším městem Spojených arabských emirátů. Pouštní město jsem navštívil v únoru, kdy je i na sluníčku pro nás středoevropské bělokožce relativně snesitelně. Týdenní pobyt jsem si rozdělil na tři části: poušť, pobřeží a nakonec jsem lehce ochutnal i samotné město. Dominantní pocit? Úžasně se doplňující protiklady.

Poušť jako balzám

V poušti jsem byl poprvé. Aby byl zážitek dokonalý, bydlel jsem v resortu Anantara, který je zcela osamocený: nic kolem vjemy, dojmy ani zážitky neruší. Opuštěná oáza uprostřed písečné pustiny. I přes obrovskou rozlehlost pouště bylo ale v noci vidět, že někde za obzorem stojí bohatě nasvícené šejkovo sídlo. Nešlo však o nic rušivého. Pokud máte rádi ticho, klid a pohodu, je pobyt v poušti skvělým balzámem na nervy. Nezapomenu na večeři v poušti: rozprostřené koberce, na nich pohodlné gauče, vše decentně osvětlené, vedle otevřený bar a vonící gril. Po jídle přišel člověk s velbloudem, děti kolem něj skotačily, fotily se, i nějaké to pohlazení smělo proběhnout. Možná vás napadá, zda je pravda, že velbloudi páchnou. Jedno ráno jsme vyráželi už po svítání na výpravu s velbloudí karavanou. Jsem alergický na zvířecí srst, třeba u koní hodně trpím, tady jsem si ale řekl, že to přece musím vydržet. Jenže nic. Ani kýchnutí nebo zašimrání v nose. Proto jsem se ptal, jak to vlastně je – jde prý pouze o to, jak se kdo o zvířata stará. Tady je myjí před každou cestou, kartáčují, pečují o ně. Zvířata tak ani nemají šanci udržet si svůj typický pach.

Dobrodružství v písku

Další pouštní kratochvílí byla ukázka lovu s dravci. Na jedné straně jde o tradiční místní sport, který berou velice vážně, na straně druhé to není zcela legální. Alespoň oficiálně. Oko zákona ale zůstává přimhouřené. Vidět na vlastní oči dokonalou spolupráci sokola nebo jestřába s chrty je působivé. Při tomto způsobu lovu dravec z výšky ve dvousetkilometrové rychlosti útočí na kořist, kterou ochromí, nebohý pták spadne na zem, kde jej najde pes. My jsme skutečný lov neviděli, kvůli zmiňované kontroverzi jsme se zúčastnili pouze ukázkové akce s neživou kořistí – i tak je to podívaná navýsost zajímavá. Následující den nás čekalo další písečné dobrodružství. Velké americké terénní pick-upy a obrovské duny. V bezpečném objetí těchto mastodontů nám ani nepřišlo, že dvousetmetrový sešup máme za sebou za pár vteřin. Když jsme ale později na videu viděli, co naše auto vyvádělo a jaké náklony absolvovalo, tajil se nám dech vlastně až zpětně. Pro větší odvážlivce jsou navíc na dunách k dispozici otevřené a subtilní buginy – v nich to teprve musí být ten správný adrenalin!

Panoramata ze sky baru

V centru samotného města nejvíc upoutají mrakodrapy, pochopitelně. V řadě z nich lze vyjet až úplně nahoru, jako třeba na nejvyšší mrakodrap Abú Dhabí Central Market, který měří 382 metrů. Tam se pak ze sky baru můžete kochat skutečně impozantním panoramatem. Za návštěvu ve městě rozhodně stojí i Velká mešita šejka Saída, která je inspirována marockou mešitou v Casablance. Je největší na Arabském poloostrově a patří k největším v islámském světě – na plochu 22 412 metrů čtverečních se vejde 41 tisíc věřících. Mešita z roku 2007 je postavena hlavně z bílého mramoru, zdobena dalšími barevnými kameny, některé detaily jsou zlacené, skleněné lustry pocházejí od firmy Swarovski. V sousedství mešity je hrobka šejka Saída, který stavbu financoval. Můj tip: přivstaňte si a do mešity se vydejte ráno, po desáté už je to přinejmenším o nervy. Co se přímořského života týká, je zajímavé, že se odehrává v jakýchsi přírodních rezervacích. Jde o chráněná místa u pláží, takže s ohledem na vegetaci se chodí po vyvýšených chodnících, a jednotlivé resorty tak mají přístup k moři trochu omezený. Nicméně tím, jak je Abú Dhabí městem vystavěným v poušti, když vyjedete trochu dál, udeří vás do očí jediný vjem: nikde nic není. Pusto, prázdno. Pak se otočíte a vidíte hradbu mrakodrapů. Pro milovníky přírody nic moc, vtip ale spočívá v tom, jak neskutečně odlišné a nečekané to všechno pro nás je.

České světlo

Na závěr ještě zpátky do ulic: v neposlední řadě mi v paměti utkvěl prezidentský palác. Leží na břehu Perského zálivu nedaleko Emirátského paláce, nejdražší hotelové stavby na světě, a v roce 2019 byl částečně zpřístupněn veřejnosti. V komplexu jsou oficiální kanceláře prezidenta, kancelář viceprezidenta a korunního prince, sály s bezpočtem nejrůznějších darů z řady zemí světa nebo knihovna čítající přes padesát tisíc knih a rukopisů. V paláci se také setkává vláda Spojených arabských emirátů a nejvyšší rada, tedy vrcholná ústavní autorita země. V reprezentačních sálech paláce najdeme také českou stopu – lustry pocházejí z dílny pražské společnosti Foibos. Abú Dhabí je úchvatným místem na mapě světa, které zaujme svou jedinečností, bohatstvím kultury a působivou krásou. Budete-li mít tu možnost, určitě se vypravte na místa, kde se starý svět setkává s novým, kde se prolíná tradice s modernou, kde se poušť stýká s oceánem. Abú Dhabí je místem kontrastů a paradoxů, ale je to právě tahle jedinečná směs, která mu dodává neopakovatelný charakter.