Od oceánu do hor a zase zpátky

Veronika Robin | Director of Sales | Exclusive Tours

Už asi 32 století před naším letopočtem tu sídlila jedna z nejstarších světových kultur, Norte Chico, a později i největší stát předkolumbovské Ameriky – Incká říše. Její centrum bylo v dnešním Peru, ale rozkládala se i dál na sever a na jih. Potomci Inků dodnes žijí v Andách tradičním způsobem a tvoří polovinu peruánské populace. Byť jde o rozvojovou zemi, pyšní se jedním z nejrychlejších průmyslových růstů na světě. Unikátní je místní biologická diverzita – geografie země se mění od vyprahlých planin u tichomořského pobřeží přes Andy až po amazonský deštný prales. Devatenáctá největší země světa kromě úchvatné přírody nabízí i neuvěřitelnou rozmanitost v umění, literatuře, hudbě a kuchyni. Z výše uvedeného vyplývá, že Peru je neskutečně pestrá země. Vezme vás za srdce a už nepustí. Tak jako mne.

V doprovodu foodblogerky

První ráno po příletu do Limy. Začínáme na místních trzích Surquillo doprovázeni místní foodblogerkou, která se jednoduše vyzná. Ví, ke kterému stánku zajít, co ochutnat. A nám přechází zrak z obrovského výběru nejrůznějších dobrot. Všemu vládne nepřeberné množství druhů ovoce a zeleniny – jak řečeno, Peru se rozkládá od oceánu až do hor, a tak tu pěstují snad všechny možné druhy a typy, na které si vzpomenete. A ještě víc těch, které jste nejspíš v životě neviděli. Že je všechno naprosto čerstvé a doslova nabité chutí, ani nemusím zmiňovat. Cokoli jsem ochutnala, bylo božské. Jde o směsici tradičních indiánských, evropských a asijských vlivů. Hodně se tu jedí brambory, vždyť jich tu pěstují několik stovek druhů! Samozřejmě tu najdete kukuřici, která se s tou naší ale nedá srovnávat, je větší, sladší, některé druhy jsou temně fialové až skoro černé. Z těch se vyrábí sladký nealkoholický nápoj chicha morada.

Morče jako delikatesa

Pro řadu lidí může být mírně řečeno překvapivé, že Peruánci opravdu hojně konzumují morčata plemene Cuy, která se vyznačují asi dvojnásobnou hmotností oproti běžným druhům, váží průměrně dvě až tři kila. V drsných horách nelze chovat velká hospodářská zvířata, proto místní přešli na morčata. Venkované je chovají na dvorku nebo přímo v obydlí, slouží také jako hlídači, protože na cizí lidi reagují kvičením a úprkem, a jejich trus se používá ke hnojení. Vedle morčat jsme ochutnali také například maso lamy alpaky. Zkrátka pokud máte rádi jídlo, v Peru budete jako v ráji. Mě si tedy místní kuchyně naprosto získala a troufám si říct, že je zatím tou nejlepší, s kterou jsem měla tu čest.

Genialita Inků

Naše výprava po dvou dnech v Limě přeletěla do Cusca, kde jsme se ubytovali v překrásném hotelu Sol y Luna a podnikali další výlety. Navštívili jsme solné doly Maras, kde jsme v úžasu pozorovali, jak lidé dodnes tradičním způsobem získávají sůl z horských pramenů. Pokračovali jsme na zajímavé archeologické místo, kruhové terasy Moray, které jsou považovány za jednu z nejpopulárnějších peruánských atrakcí, působí totiž až mimozemsky. Inkové si na nich zkoušeli pěstování různých plodin v různých nadmořských výškách – terasy postavili v jednom údolí a testovali, co kde poroste nebo neporoste. Rozdíl v teplotách je mezi nejvyšším a nejnižším stupněm teras až pět stupňů. Neskutečně chytří, tihle Inkové!

Nejmilejší Peruánci

Další den nás čekala pevnost Ollantaytambo a další dávka neuvěřitelné incké historie a kultury následovaná návštěvou v místní andské komunitě Patacancha. Tam jsme viděli autentický život vesničanů, jejich pestrobarevné šaty, kloboučky, sukně – a pozor, nechodí se takhle kvůli turistům, oni se takto pestře oblékají běžně, v každém městečku potkáváte krásně nastrojené lidi. Poslechli jsme si vyprávění o tvrdém životě v horách a viděli, jak zpracovávají všemožné materiály ze zvířat i přírody na deky, šály, šperky, kabelky nebo koberce. S Peruánci souvisí jeden zajímavý poznatek – za celou dobu jsme nepotkali jediného člověka, který by nebyl milý, příjemný, usměvavý. Jednou v horách jsme se šli jen tak projít po krajině a potkali starou babičku, která na zádech vláčela velikou otep dřeva. Hned se s námi dala do řeči a za chvíli už jsme seděli u ní v domku, v malé kuchyňce s kamny, na nichž připravovala oběd. Hádejte co – morče!

Short Inca Trail

Viděli jsme Machu Picchu? Jistěže. Rozplývat se tady ale nebudu, to by vydalo na celý časopis. Zmíním jeden náramný zážitek s tímhle historickým místem spojený: luxusní vyhlídkový vlak Belmond z Cusca. Taková panoramata nezažijete ani ve Švýcarsku! I vlak samotný je zážitek – luxus, servírovaný několikachodový oběd, otevřený bar, živá hudba. Vyzkoušeli jsme si takzvaný Short Inca Trail, jednodenní výšlap na Machu Picchu. Během těch asi osmi hodin chůze jsme zažili snad všechny rozmary, které má místní počasí v rukávu – zimu, horko, vlhko, slejvák, mrak, že nebylo vidět na krok. A pak, po dni chůze v neuvěřitelně malebné přírodě, vylezete na Sluneční bránu Inti Punku a před vámi se rozprostře celé Machu Picchu jako na dlani. Tak co, vypravíte se také do Peru? A vezmete mě s sebou, prosím?