Papáju bych mohla jíst od rána do večera

Kateřina U. | Private Travel Designer | Exclusive Tours

Tahle pětimilionová země, rozlohou velká jako Slovensko, leží na pupeční šňůře spojující oba americké kontinenty. Není moc dalších míst na světě, kde si dle libosti můžete střídavě užívat toho nejlepšího z pacifických i atlantských vod. A k tomu úchvatnou přírodu. Kostarika byla mým cestovatelským snem už odmalička. Dovolte mi zavzpomínat, jak jsem si ho splnila.

Pomalu, ale intenzivně

Pura vida. Místní pomalý životní styl na mě dýchá hned po přistání na letišti. A i když vím, že mě čeká náročný týden plný nenáviděného brzkého vstávání, okamžitě se cítím zrelaxovaná. (A později zjišťuji, že mi ani ty časné budíčky vlastně nevadí. Tohle místo na mne má zázračné účinky!) Putování začínáme na kávových plantážích největšího a nejstaršího místního producenta. Lahodný nápoj ochutnáváme a boby si kupujeme domů. Místní káva je tradiční komoditou a podle mě patří k těm nejlepším na světě. Pokračujeme k sopce Poás. Přímo do vulkánu se kvůli úniku nebezpečných plynů nesmí. Z vyhlídek obdivujeme jezero Lago Botos, které je napájeno hlavně dešťovou vodou. Pára vystupující z jezera se mísí s unikajícími plyny, což vytváří fascinující obrazce. V současnosti Poás prochází fází cyklických erupcí připomínajících gejzíry. Pro mě je ale ještě emotivnějším zážitkem okolní příroda a nespočet nejrůznějších druhů ptáků, které jinde často k vidění nejsou. Zavítáme i do La Paz Waterfall Gardens, zahrady plné orchidejí nedaleko vulkánu, která je domovem pěti vodopádů. K jednomu z nich, Magia Blanca, se lze dostat velmi blízko a sledovat údolí skrze stěnu padající vody. Toto místo je ideální pro fotografování kolibříků a žab, a to včetně těch jedovatých. Návštěvníci zde mohou také navštívit expozici hadů a motýlů.

Pravý Karibik

Další naší zastávkou je národní park Tortuguero na východním pobřeží Kostariky kousek od hranic s Nikaraguou. Tady na člověka dýchne ten pravý Karibik, všechno je sytě barevné a všímám si, že i lidé jsou tu trochu jiní. Park nabízí tropický deštný les, bažiny, mangrovy i písečné pláže. Ročně tu naprší až 6400 milimetrů a oblast nemá silniční spojení – lze se sem dostat pouze lodí. Kromě karet, které tu kladou vejce a ročně jich na toto místo dorazí na čtyřicet tisíc a po nichž se park jmenuje (tortuga je španělsky želva), tu lze vidět kajmany, kapustňáky, jaguáry, tapíry, vřešťany, lenochody a kondory. My máme štěstí a řadu z těchto živočichů vidíme na vlastní oči – neskutečný zážitek. Vynechat nemůžeme jedno z nejznámějších míst Kostariky, vulkán Arenal. I když je krásně, spěcháme. Míříme totiž nahoru na vulkán, na němž se počasí mění doslova po minutách. Máme ale štěstí a odměnou nám jsou dechberoucí výhledy i trocha toho rozechvění – sopka o sobě naposledy dala vědět v roce 2000 a od roku 2010 je v klidové fázi, ale co kdyby. Večer na nás čeká báječná večeře s místními obyvateli. Jedna srdečná domorodkyně pro nás uvařila vynikající jídlo, dívky ze sousedství tančí tradiční tance a nakonec nás vtahují do kola, nechávají nás obléci si jejich typické sukně, zpívá se u kytary, vypráví rukama nohama. Zkrátka překrásný a inspirativní večer, díky němuž máme šanci nahlédnout do běžného života místních lidí. Nezapomenutelné.

Následuje dávka adrenalinu na visutých lávkách v korunách stromů v Monteverde, kde se také proletíme na úchvatné zip line uprostřed džungle. Místní lesy jsou pro mne spásou, vedra špatně snáším a tady je konečně trochu chladněji. I příroda má odlišný horský ráz. Po cestě se zastavujeme v továrně na čokoládu. Boby si sami pěstují a nás zasvěcují do celého procesu výroby, sami si zkoušíme boby rozbíjet a připravujeme si vlastní nápoj. Čokoládu tu lze ochutnat v nejrůznějších podobách. A bez omezení, co srdce a žaludek snesou. Pro milovníky této pochutiny ráj. Nám ale síly brzy docházejí a radši mizíme, aby nám z té záplavy nebylo špatně. Posledním bodem itineráře je národní park Manuel Antonio na tichomořském pobřeží. Desítky a desítky roztomilých malých opiček i dalších druhů zvířat nás doprovázejí při treku na odlehlou pláž, kam už se ani místním moc nechce. Čistý písek, samota, za zády hustá džungle, vlny tak akorát na koupání. A vrchol tomu nasazují leguáni, kteří nás z uctivé vzdálenosti pozorují. Tak bohatou přírodu zprvu ani nečekáte, překvapí vás. Uchvátí, uhrane a nepustí. I proto vím jistě: do Kostariky se určitě vrátím. A ne jednou.