Je druhým největším ostrovem Seychelského souostroví, vzdálený asi padesát kilometrů od Mahé. Zosobňuje ideální kompromis mezi živějším rytmem na hlavním ostrově a mezi Digue, kde domorodci dokázali zpomalit čas. Ostrov si na své celosvětově proslulé jméno musel chvilku počkat. Jeho objevitel, francouzský průzkumník Lazare Picault, ho v roce 1744 pojmenoval Palmový ostrov. Arabští obchodníci jej využívali jako přístav a jeho bujná vegetace sloužila pirátům jako dokonalá skrýš. Praslin se z něj stal až v roce 1768, byl tak pojmenován na počest francouzského diplomata a státníka Césara Gabriela de Choiseul, vévody z Praslinu. Dnes je ostrov luxusní pohlednicovou destinací, kde jedinou povinností je užívat si života plnými doušky. Pláže, z nichž nejznámější je Anse Lazio, byly stvořeny pro šnorchlování a sladké nicnedělání.
Na Seychelách jsou k vidění dvě památky UNESCO. Jednou z nich je palmový háj Valée de Mai (Májové údolí) zde na ostrově Praslin, kde v původním nedotčeném pralese roste endemický druh palmy, jež má největší semeno ze všech rostlin na světě. Jedná se o ikonické plody coco de mer připomínající ženský klín, které se staly jedním ze symbolů seychelských ostrovů. Palmy šplhají do výšky až třiceti metrů a jejich plody jsou gigantické, největší exempláře váží okolo třiceti kilogramů. Tyto kokosové ořechy, známé také jako Šalamounovy, byly vždy velmi ceněné a už jen svým tvarem podněcovaly fantazii.
Neobvyklé plody zanášelo moře k pobřeží Malediv, Indie i jižní Afriky. Lidé, kteří je v minulosti našli, si lámali hlavu, odkud se vzaly, protože nikde v dosud známém světě se nevyskytovaly. A tak se zrodily legendy. Evropští mořeplavci vyprávěli, že tyto kokosové ořechy pocházejí ze stromů vyrůstajících na dně moří, a tak je také pojmenovali mořské kokosy. Plody plující po hladině měly být pro námořníky připomínkou jejich žen. Stejně tak kolovaly legendy o jejich afrodiziakálních účincích a cena za tyto kokosové ořechy šla strmě vzhůru. Panovníci byli ochotni zaplatit astronomické sumy. Maledivský císař dokonce pod pohrůžkou smrti nakázal, že mu jeho poddaní musejí přinést všechny vyplavené ořechy. Ani Rudolf II. nedokázal této raritě odolat a zatoužil ji mít ve svém kabinetu. Dědicům holandského admirála W. Hermassena nabídl za coco de mer čtyři tisíce dukátů. Tento kokosový ořech je dnes chráněný zákonem, jeho sklizeň kontroluje stát. Seychelská vláda ho ojediněle i daruje, mořský ořech dostal například princ Wiliam a vévodkyně Kate poté, co na Seychelách strávili líbánky. Dostali i speciální certifikát, aby ho mohli vyvézt ze země.
Co dokáže způsobit jeden zajímavě tvarovaný plod palmy, je až k nevíře. Průvodci rádi přispějí i další oblíbenou historkou, a to, že v noci se k sobě nakloní samčí a samičí palmy a oddávají se milostným hrátkám. Doložit to ale nikdo nemůže, protože ten, kdo by tento akt náhodou spatřil, na místě oslepne. Navštívit Valée de Mai ve dne ale určitě stojí za to. Sluneční paprsky si jen těžko hledají cestu hustým palmovým porostem, kde panuje tajuplné šero. Kromě kokosových palem se v tomto vzácném ekosystému daří i dalším živočichům, jako je ohrožený papoušek černý, jehož zobák v období hnízdění žloutne. Traduje se, že ten, kdo ho spatří, tomu přinese štěstí.
Vzhledem ke své poloze je Praslin ideálním výchozím bodem k výletům na menší okolní ostrůvky, jako je Curieuse. Říkalo se mu červený ostrov podle zbarvení půdy, nakonec dostal jméno podle lodi francouzského výzkumníka Mariona Dufresne. Vedle Praslinu je jediným místem na světě, kde ve volné přírodě roste proslulá palma coco de mer. Curieuse je také rájem pro želvy obrovské, kterých tu díky ochranářskému programu žijí stovky. Do pěti let se o ně pečuje v tzv. želví školce a pak jsou vypuštěny do divočiny. Curieuse je klenotnicí biodiverzity, kde nechybí ani mangrovové porosty. Zážitkem je i návštěva ostrůvku Cousin, chráněné přírodní rezervace, kde se vše točí kolem ptactva. Za padesát let ochranářských projektů se z bývalé kokosové plantáže stala jedna z nejúspěšnějších rezervací, která je navíc jako první na světě uhlíkově neutrální.