Tchaj Wan: Dynamická harmonie | Exclusive Tours

Kateřina U. | Private Travel Designer | Exclusive Tours

Zdá se to jako pár týdnů, co jsem se vrátila z Kostariky. Ta země mi naprosto učarovala. Ostatně přečíst si o tom můžete v podzimním vydání roku 2023 našeho magazínu. A teď mě čekala cesta na druhý konec světa. Má první návštěva Asie. Upřímně, hlodal ve mně červíček obav. Lidský mumraj, neskutečný ruch, hektika... Jenže jak to tak bývá, mé překvapení bylo neskonalé. Ostrov mě uvítal s tak milou a otevřenou náručí, až mi to vyrazilo dech. Především hlavní město Tchaj-pej na mne dýchlo pohodovou atmosférou a oproti očekávání jsem zjistila, jak je neuvěřitelně čisté a upravené. Velkým plusem města je fakt, že se odtamtud velice snadno dostanete v podstatě kamkoliv do Asie, takže třeba i jen několikadenní zastávka před dalším putováním dává smysl.

Inženýrský zázrak Tchaj-pej 101

Zaujala mě čtvrť Shi-men Ting, překvapující určitou alternativností v kontrapunktu s modernou. Kypí čilým nočním životem a rušnými trhy s potravou všeho druhu. Povinnou zastávkou je mrakodrap Tchaj-pej 101, který byl s výškou 509,2 metru dlouho nejvyšší stavbou světa a vůbec první budovou, která prolomila půlkilometrovou hranici. Přiznávám, že stavba mne uchvátila mnohem víc než třeba mrakodrapy v Dubaji, a to hlavně díky okolí. Jste stovky metrů nad zemí, všude kolem tepe velkoměsto, ale vy přesto vidíte především zeleň. Tohle je na Tchaj–peji vůbec skvělé, vypravíte se na procházku a za chvíli už se škrábete na kopec, všude kolem vás les a spousta zajímavých zvířat. Cesta z města? Ano, takhle se mi to líbí!

Green escape

Z metropole jsme se přesunuli do jednoho z devíti tchajwanských národních parků. Taroko na východním pobřeží ostrova vznikl v roce 1937, později byl zrušen, aby jej v roce 1986 obnovili. Unikátní je v něm stejnojmenná soutěska vytvořená erozí řeky Liwu, na níž lze vidět několik vodopádů. Park se rozkládá ve velkém rozpětí nadmořských výšek, díky čemuž v něm vládne velice rozmanitá vegetace několika klimatických typů. Poutavým zážitkem v New Taipei City Gold Museum byla možnost zkusit si rýžování zlata z říčního písku. Pokud uspějete, můžete si zrnka odvézt domů. A já štěstí měla! Zlatavý suvenýr má čestné místo mezi dalšími vzpomínkami z cest. Každý kout světa jinak voní a chutná, a platí to pochopitelně pro Asii jako takovou, jakož i tenhle ostrovní stát se 24 miliony obyvatel, který je velký zhruba jako Belgie. Talířům bez debat vládnou mořské plody. Stovky druhů a stovky úprav. Až jsem nejednou zaváhala, a nebyla odvážná, protože několik pokrmů i při servírování vypadalo na můj vkus až příliš živě.

Co mi naopak chutnalo nadmíru, byly místní neuvěřitelně šťavnaté knedlíčky plněné zeleninou, houbami, masem nebo mořskými plody. Všechno jídlo je vábné na pohled, nabité chutěmi, a navíc velice lehké a dobře stravitelné. Co jsem si na Tchaj-wanu užívala doslova plnými doušky, je bubble tea neboli čaj boba. Ten se právě tady na ostrově narodil. Tchajwanští přistěhovalci ho přivezli do Spojených států v 90. le- tech 20. století, nejprve do Kalifornie, později se rozšířil i do dalších zemí, kde žije početná východoasijská diaspora. Bubble tea se obvykle skládá ze slazeného čaje s mlékem a charakteristických žvýkavých tapiokových kuliček, známých také jako boba. O původu nápoje se vedou spory, ale dvě čajovny – Chun Shui Tang ve městě Tchaj-čung a Hanlin ve městě Tchaj-nan – svorně tvrdí, že pochutinu vynalezly v roce 1986. Když si nápoj dáte v Praze, řeknete si nejspíš: fajn. Ale jakmile jsem ho poprvé ochutnala v jeho domovině, vybuchla jsem nadšením. Připravují ho na tisíc různých způsobů a chutná prostě božsky. 

Nepřekvapí, že právě čaj je místním nápojem číslo jedna, s bohatou kulturou a dlouhou historií. Pije se pořád a všude. A pochutnáte si. Mimo jiné i na jeho zvláštní verzi připravované zastudena. Stejně jako se dělá cold brew káva, můžete si takto připravit i čaj. Já si pár balíčků toho místního přivezla domů, a protože po návratu u nás panovaly tropy, hezky jsem se ještě dlouhé týdny se vzpomínkou na Tchaj-wan studeným čajem osvěžovala. À propos káva: ta se na ostrově překvapivě také pěstuje. Po zkušenostech s tou kostarickou (ach!) jsem byla skeptická, mile mne však překvapila. Ovšem vzhledem k tomu, že jde o raritní plodinu, je poměrně drahá. Dala jsem si jen šálek na místě, ale jako suvenýr si vzácná zrnka domů nepřibalila. 

Kromě výše zmíněného jsem si z Tchaj-wanu přivezla ještě několik střípků stojících za zmínku. Jedním z nich je hotel Humble House, z jehož střešního bazénu je náramný výhled mimo jiné i na přes ulici stojící mrakodrap Tchaj-pej 101. Mimochodem, v těsném sousedství mrakodrapu se staví nový hotel Four Seasons, což bude už zanedlouho další ubytovací hit a lákadlo. Vzpomínám si ještě na praskání v uších z nejrychlejšího výtahu na světě (ano, v Tchaj-pej 101) a na unikátní obří kyvadlo stabilizující mrakodrap ve větru. Nebo také na horké minerální prameny ve městě I-lan či na treky a cyklovýlety v překrásných horách nebo... je toho tolik! Tenhle malebný ostrov rozhodně stojí za návštěvu a za prozkoumání. Já mám rozhodně v plánu se tam znovu vypravit. Vždyť bubble tea už si asi nikde jinde dát nemohu.