Večeře se slony v Botswaně

Kristýna Kopečková | Product Manager | Exclusive Tours

Její jméno znamená Země Tswanů a do získání nezávislosti v roce 1966 byla osmdesát let britským protektorátem. Malebný vnitrozemský stát na jihu Afriky je velký asi jako Francie, ale žije v něm sotva 2,5 milionu obyvatel. To z Botswany dělá jednu z nejřidčeji osídlených zemí na světě. Před půlstoletím byla jednou z ekonomicky nejchudších zemí planety, od té doby ale nebývale prudce roste a dnes je třetí hospodářsky nejvyspělejší zemí kontinentu. Je rovinatá s několika náhorními plošinami a na jihozápadě území najdeme poušť Kalahari, která zabírá asi sedmdesát procent Botswany. V této překrásné zemi jsem koncem března strávila deset nezapomenutelných dnů. Je to období dešťů, ale pršelo asi dvakrát po deseti minutách. Sami místní se podivovali, že šlo o nejsušší dobu za posledních čtyřicet let. Právě kvůli dešťům v lednu a únoru bych se návštěvě Botswany vyhnula, stejně jako v září a říjnu, kdy teploty překračují čtyřicítky. Jinak je v podstatě jedno, kdy tam zavítáte – bude příjemně.

Když se řekne Botswana, většině lidí se kromě Kalahari nejspíš vybaví delta řeky Okavango na severozápadě. Jde o největší vnitrozemskou deltu na světě a také o zajímavý paradox. V období dešťů je delta vyprahlá a bez vody, zatímco v období sucha, od června do srpna, je zalitá, se spoustou jezírek, říček a ostrůvků. Právě tehdy nastává hlavní sezona, kdy se do Botswany jezdí nejvíc. Onen paradox spočívá v tom, že pointenzivních srážkách od prosince do února trvá několik týdnů až měsíců, než voda steče do delty Okavanga – právě proto je oblast v době sucha plná vody.

Jeden tip: pokud máte čas, začněte výpravu na jih Afriky u Viktoriiných vodopádů na řece Zambezi. Monstrózní, 108 metrů vysoké a 1,8 kilometru široké dílo přírody vás uhrane, ať se k němu vydáte v Zambii, nebo v Zimbabwe. Vodopády leží kousek od botswanských hranic a vaše výprava bude mít kam pokračovat – jednak je na severu poslední zbývající velká populace psa hyenového, jako další zajímavou zastávku doporučuji národní park Chobe na severozápadě. Jeho rozloha je asi jedenáct tisíc kilometrů čtverečních, nachází se v něm na 350 druhů ptáků, a především největší koncentrace slona afrického na světě. Jsou jich tam opravdu tisíce a je to úchvatný zážitek. 

Pokračujeme do delty řeky Okavango, kde najdeme hned několik přírodních rezervací – každá je trochu jiná a s odlišnými zážitky. No a pochopitelně poušť Kalahari, kde je všechno zase úplně jiné. Samozřejmostí jsou klasické safari vyjížďky, které se pořádají velice brzy ráno, kolem šesté, a pak odpoledne a vpodvečer, což jsou chvíle, kdy jsou zvířata nejaktivnější. Vynikající jsou ale i pěší vycházky na safari s průvodcem, který vám ukáže přírodu jinak než z auta, třeba různé rostliny a detaily, které jinak než za chůze nemáte šanci postřehnout. Poutavé je také safari na místních typických loďkách mokoro, které nabídne pohled na přírodu zase ze zcela jiného úhlu. Nezapomenutelné je safari ze vzduchu – vrtulník letí dostatečně vysoko, aby zvířata nerušil, přesto je pohled na ně dechberoucí. Helikoptéra navíc nemá dveře, takže kontakt s přírodou, byť z výšky, je dokonalý. A pro vášnivé fotografy, jako jsem já, je to neskutečná příležitost. 

Jako další zajímavost chci zmínit možnost takzvaných privátních koncesí – některé z místních lodgí mají svá soukromá území, kde platí trochu jiná pravidla než v rezervacích, například okolo zvířat se smějí pohybovat nanejvýš dvě tři auta. Je to pak mnohem intimnější setkání, než když se po safari sune kolona dvaceti aut jako v Tanzanii. Navíc v těchto privátních parcích lze s autem sjet i mimo cesty a stopovat zvířata v bezprostředním kontaktu. 

Když je řeč o ubytování, nemohu se nezmínit o &Beyond Sandibe Okavango Safari Lodge, což je jakási vlajková loď se špičkovým servisem, luxusem a milým profesionálním přístupem. Personál se opravdu snaží, aby klientům zajistil dočasný domov. Však vás také při každém návratu vítají slovy: „Welcome home!“, zazpívají vám píseň na uvítanou a zatančí – ale je to naprosto přirozené, je poznat, že to dělají rádi a upřímně. Místní lodge se vesměs snaží designem splynout s přírodou a hojně využívají přírodní materiály. Mívají kolem deseti vilek a flotilu menších aut, kam se vejde asi šest lidí. Někdy je v autě pouze průvodce, někdy i stopař, který díky svému umu dokáže najít i lvy nebo levharty. Doporučit mohu i lodge Dinaka Ker & Downey, která leží v oblasti Kalahari a rovněž disponuje privátní koncesí. Právě tam jsme strávili asi dvě hodiny s místními bushmany, kteří ukazují starodávný způsob života, rozdělávání ohně, lov. I tradiční moudra – jednu z rostlinek například rozemnete v dlaních, zalijete vodou a máte dokonalé přírodní mýdlo včetně dezinfekce.

 

Pro fotografy mají v přírodě jakési bunkry, většinou poblíž napajedel. Člověk je pod úrovní terénu, schovaný a čeká, až zvířata přijdou. A pak už jenom mačká spoušť, přitom objektiv má ve výšce jejich očí. Náramná možnost! Na závěr přidám asi nejsilnější vzpomínku. Představte si, že obědváte pod širým nebem, a z ničeho nic kolem vás projde kolona třiceti slonů včetně nejmenších slůňátek. Poštěstí se to především v období sucha, kdy zvířata mají potíže najít vodu. Nedaleko některých obydlí proto místní zřizují napajedla, čímž jim ulehčují život – a na oplátku dostávají podobné zážitky. Během jedné z večeří jsem takhle za hodinku viděla levharta, hyenu, divoké psy, slony, buvoly. Je to neopakovatelné a určitě to stojí za to!