Krajina provoněná pomerančovými a mandlovými háji skrývá mnohá staletí pamatující městečka s kamennými hrady a křivolakými uličkami, kde se za zdmi nízkých domů žije postaru. Protiváhu jejich rustikálnímu charakteru tvoří pulzující metropole, jež kdysi byly centry impéria otevírajícího evropě dveře do světa. Divoké vlny oceánu se v záplavě pěny tříští o ostré útesy, ale stejný Atlantik omývá bílé pláže zátok působících jako předobraz klidu. Portugalsko má mnoho tváří a její nejkrásnější rysy načrtly lidé této země, hrdí a život milující Portugalci.
Portugalsko je jako Země sama – zelené, modré, staré a neustále v pohybu. Zelenou v jeho paletě zastupují nekonečné vinice na svazích údolí řeky Douro, ale i dalších třinácti vinařských regionů, olivové a korkové háje a greeny golfových hřišť světové třídy. Modrá patří Atlantiku omývajícímu rajské pláže Comporty a Algarve, majestátním řekám a jezerům. Přírodní rozmanitost tady doplňuje ta kulturní, pomyslná kniha portugalské historie je plná impozantních vzestupů i zdrcujících pádů, obsahuje kapitoly fénické, maurské i římské a vypráví příběhy o někdejší námořní velmoci, jež otevírala Evropě dveře do nových světů.
Stopy toho všeho jsou vepsány nejen do knih, ale i do ulic měst i vesnic napříč celou zemí. Nechat je na sebe působit doporučujeme třeba v malebném Castelo de Vide, městečku ze 13. století v Alenteju, v dramatické Évoře ze stejné provincie, jejíž centrum s římskými ruinami je jednou ze sedmnácti portugalských UNESCO destinací, nebo u majáku na mysu svatého Vincenta v Sagres, jenž byl v dobách zámořských objevů posledním pevným bodem známého světa.
Zlato z olivových hájů
Pro někoho láska na první sousto, pro jiného chuť, ke které se musí projíst. Olivy a jejich šedozelené háje se pojí s Portugalskem už od doby bronzové a k místní kulinářské scéně patří stejně neoddělitelně, jako tresčí maso či Vinho Verde. Své čestné místo na stole mají nejen v keramických mističkách, ale zejména ve skleněných láhvích. Hlubokou tradici olivového oleje srazila sice ještě poměrně nedávná doba margarínová téměř na kolena, ale s novým tisíciletím Portugalsko opět prorazilo do první desítky hlavních hráčů na celosvětovém trhu. Už nyní se však co do kvality drží na špičce. V paletě chutí a vůní si portugalské prémiové oleje nezadají s jedinečností a rozmanitostí zdejších vín, a není proto překvapením, že je často vyrábějí i sami vinaři. Třeba v Alenteju vinařstí Herdade do Rocim, v Douru vinařství Alves de Sousa či Quinta do Crasto. Pokud jde o záruku skvělé chuti i kvality, k nejlepším značkám, které tradičně získávají trofeje v prestižní světové soutěži extra panenských olivových olejů v New Yorku, patří Vale de Arca, Monterosa, Oliveira da Serra, Gallo, Casa de Santo Amaro, Carm či Herdade do Esporao. Mimochodem v jednotlivých oblastech najdete i řadu muzeí oliv a výroby olejů, dobrou adresou jsou například městečka, jako Bobadela, Belmonte či Moura.
Maurský odkaz
Zpátky na venkov
PORTUGALSKÝCH 5 P
1. Porto
Druhé největší město Portugalska proslulo především díky dezertnímu portskému vínu a neskonale romantickým plavbám na řece Douro, ale bez zajímavosti není ani fakt, že je dějištěm největšího pouličního festivalu v Evropě. Festas de São João, obdoba naší svatojánské noci směřovaná stejně jako u nás na červen, probíhá (za normálních okolností) ve všech ulicích starého města a obnáší tanec, živé koncerty, ale i přeskakování ohňů.
2. Pozorování hvězd
Uprostřed Alenteja leží mikroregion kolem jezera Alqueva, který je oficiálně mezinárodně chráněn jako Dark Sky Reserve, tedy místo, kde jsou noci mimořádně temné, a umožňují tak nahlédnout do vesmíru jasněji než kde jinde. Pouhým okem
je tady viditelná nekonečná plejáda hvězd i Mléčná dráha. Oblast zahrnuje vesnice Alandroal, Reguengos de Monsaraz, Portel, Mourão, Moura a Barrancos, které se spojily, aby hloubku temnoty nocí ještě podtrhly, a omezily veřejné osvětlení na minimum. Certfikát Dark Sky Reserve mimochodem drží pouhých osmnáct míst na světě.
3. Paláce
Fakt, že je Portugalsko oficiálně nejstarším státem Evropy a že mu kdysi patřila polovina (ano, doslovně dekretem stanovená ,východní polovina‘) nového světa, se projevuje i na architektuře. Země je nesmírně bohatá na paláce, je jich plný Lisabon, Porto i Sintra, ale najdete je v podstatě všude. Mezi nejmonumentálnější se řadí barokně-neoklasicistní Real Edifício de Mafra. Stojí v Mafře nedaleko Lisabonu, je spojen s klášterem a spadá pod ochranu UNESCO.
4. Pastéis de Nata
Sardinky jsou skvělá záležitost, ale pokud něco v Portugalsku vyvolává u cestovatelů závislost, jsou to křehké, křupavé a krémové Pastéis de Nata. Koláčky plněné žloutkovým krémem jsou pro Portugalce tím, čím jsou pro Francouze croissanty, a dávají si k nim bica, větší espreso, podobné italskému lungu,
jen o něco slabší. Na obojí se zastavte v tradiční lisabonské pekárně Pastéis de Belém, jejíž historie sahá
do roku 1837.
5. Pláže
850 kilometrů. Taková je délka pláží, tedy praias, lemujících z jihu a západu Portugalsko. Neuvěřitelných 387 zdejších pláží a marin přitom drží modrou vlajku. Pocit divokého ráje v obklopení dun najdete na Praia de São Jacinto, typické dramatické útesy za zády budete mít na Praia da Cordoama v Sagres nebo na Praia da Adraga u Sintry a trendy bohémskou atmosféru zažijete na Praia do Carvalhal – tam rovnou zajděte do prestižního beach clubu Sublime Comporta na čerstvé ústřice nebo Camarões al Ajillo.
Vhodným obdobím pro dovolenou v Portugalsku je květen–listopad.
Tipy na další články
Mahé – ostrov hojnosti
Země rudých písků
